Dne 20. září jsme vyrazili na adaptační kurz do Krkonošského národního parku do jedné z nejvýše postavených trvale obydlených chat - Dvorské boudy. Čekaly nás dny plné zábavy, sbližování, ale také napětí a zdravého soutěžení.
Autobusy nás naložily před školou a vyrazili jsme vstříc novým dobrodružstvím, přestože jsme vůbec netušili, co nás čeká. Cesta po liberecké dálnici však probíhala hladce a i s jednou zastávkou na WC a občerstvení utekla jako voda v řece. Zavazadla a žáci byli vysazeni na parkovišti, kde nás postupně vyzvedával sjednaný odvoz do šest kilometrů vzdálené chaty v nadmořské výšce přes 1300 m n. m. Místa v minibusu se ale moc nedostávalo - pouze 20 míst k sezení, proto jsme se museli rozdělit. První jeli naši nejmladší žáci ze šesté třídy a poslední samozřejmě ti z devátého ročníku spolu s panem učitelem třídním. Poslední turnus deváté třídy dorazil na chatu v době, kdy už ostatní byli zabydlení. Všechny nás také překvapilo podstatně chladnější počasí než v nížině. Byli jsme přece jen na horách!
První den proběhl hladce, žáci se seznámili se svým dočasným domovem, ocenili bufet a klubovnu, která nabízela nejen mnoho knížky k vypůjčení, ale také deskové hry, nebo dokonce kulečník. Po krátkém animačním programu jsem snědli svou večeři a po večeři následovala volná zábava. Příští den měl být trochu náročnější.
Druhý den jsem se probudili do pravé zimy. V brzkých ranních hodinách byli sice někteří žáci předčasně vzbuzeni “troubením” jelenů v říji, jež se rozléhalo po krajině vysloveně zlověstným způsobem, přesto se ale většině podařilo znovu usnout. Mladší třídy byly probuzeny do chladného a mlhavého rána chlapci z deváté třídy, načež děvčata se postarala o ranní rozcvičku. Po snídani se žáci rozdělili mezi animátory, kteří pro ně připravili bohatý program. Je pravda, že občas pršelo, v každém případě tato skutečnost napomáhala atmosféře hor a novým zážitkům. Po večeři se však začaly dít prapodivné věci. Deváťáci se vyplížili z chalupy do nedalekého lesíka, kde si předtím připravili trasu pro stezku odvahy. Vybaveni teplým oblečením, maskováním a vlastní odvahou se na označené trase poschovávali tak, aby mohli lekat nic netušící skupinky mladších spolužáků, kteří kolem nich ve skupinách procházeli. Cestou žáci dostávali útržky mapy, které pak na konci trasy vyměnili za poukaz na další aktivitu, která měla proběhnout příští den. Ten jim předal impozantně vyhlížející pan školník s maskovaným obličejem. Když prošli všichni, tak se deváťáci vraceli značně promrzlí, ale plni optimismu a zážitků.
Další den začal podobně jako ten předchozí. Děvčata z deváté třídy se postarala o probuzení, zatímco chlapci si připravili rozcvičku v podobě krátkého přespolního běhu. Animátorský program a jeho zakončení vystřídala procházka tříd se svými učiteli. Procházky se zúčastnili všichni, kromě deváté třídy, která si na chatě chystala další program pro mladší spolužáky. Když se vrátili, byli okamžitě uvedeni do jídelny restaurace, kde jim bylo sděleno, že se z nich v tu ránu stávají detektivové pověření odhalením vraha, kterým je jeden z přítomných učitelů.
Deváťáci rozmístění na označených místech činů si rozdělili role detektivů a svědků.. Nutno říci, že devátá třída se zhostila úkolu se ctí a využila notnou část svých rétorických, hereckých, ale také výtvarných schopností. Mladší žáci rozděleni do skupin museli prokázat schopnost logického myšlení, selekce informací a dedukce pro to, aby vrah byl odhalen. Vrah byl nakonec úspěšně dopaden, oběti, detektivové a svědci se navrátili mezi ostatní a žákům snad zůstal v mysli nezapomenutelný a netradiční zážitek.
Pátek 23. září již byl ve znamení odjezdu. Tak jak jsme přijížděli, tak v opačném pořadí jsme odjížděli. Čekala nás cesta minibusem na šest kilometrů vzdálené parkoviště, kde na nás čekaly postupně oba autobusy. Devátá třída odjíždí tentokrát první, odváží si mnoho zážitků a nechává za sebou mnoho dobře odvedené práce, kdy se podílela na organizaci adaptačního kurzu, a já se nemohu ubránit zamyšlením nad symbolikou jejich odjezdu prvním autobusem. Vždyť zanedlouho nás skutečně opustí a odejdou vstříc dalším zážitkům, novým přátelstvím a další dobře odvedené práci. Snad si někdy vzpomenou na svůj poslední adaptační kurz na ZŠ Obříství.
